Podle tradice by dnes měla mít žena na sobě něco nového, aby ji nepokakal beránek, koledníci by ji měli pořádně vyšupat, aby neuschla. Aspoň tohle je tradice, která se udržovala v naší rodině.
Stále více si uvědomuji, jak jsme chyceni v pasti pravidel, tradic, pravd, které s sebou táhneme jako píchlý tank. Neslouží nám, omezují nás a přesto podle nich stále žijeme. Mnohdy víme, jak nesmyslné jsou a přesto je stále opakujeme. Samozřejmě, že jsou i taková, která nechceme změnit, protože nám vyhovují, ale o těch teď není řeč.
Napadlo Vás proč to tak je?
[highlight color=”autumn” style=”style-2″]Je to z lásky.[/highlight]
Tím, že souzníme s prostředím, ze kterého jsme vyšli, tím ukazujeme, že k tomuto prostředí patříme. Tím mu prokazujeme úctu. A pokud to vezmeme ještě více do detailu, tím prostředím, ze kterého jsme vyšli je rodina a rodinu zastupují rodiče, tak tím vlastně prokazujeme úctu rodičům.
Zvláštní že? Dodržováním rodinných pravidel, jsme ve spojení s rodiči.
Tím pádem ale nejsme sami sebou, žijeme život podle představ někoho jiného, podle tradic. Já vím, že si to odporuje a je to paradox, nicméně jen přijetím a poznáním tradic se můžeme rozhodnout, které nám slouží a které již nikoliv.
Jistě si každý z Vás vzpomene, jak si dávno jako malé děcko říkal – Nikdy nebudu dělat to, co dělá máma. Nebudu se chovat jako táta. A co se děje dnes? Opakujeme přesně a právě to, co jsme si řekli, že nikdy nebudeme dělat.
[highlight color=”autumn” style=”style-2″]Od rodičů přebíráme pohled na svět. Přebíráme i jejich pravidla fungování světa. A také jejich přísloví a jejich pravdy.[/highlight]
- Nic není zadarmo
- Na to nemáš, tak to ani nezkoušej
- To není pro Tebe
- Tohle nikde neříkej, co by tomu řekli lidi
- Řekla jsem, abys to udělal a myslím tím hned!!!
- Láska jsou jen kecy před sexem
- Je lepší nevyčnívat a jít s davem, nebýt nápadný
- Lidi jsou zlí a musíš si dávat pozor
- Až budeš potřebovat, každej se na tebe vyprdne
- Raději vrabec v hrsti než holub na střeše
- Lepší vdaná a rozvedená než svobodná
A tak bychom mohli pokračovat… Jistě znáte i vy mnoho dalších výrazů, které jste doma slyšeli. A pak jste také viděli co dělá a nebo nedělá táta s mámou. I to jsme okopírovali.
Jsme dospělí, nechceme a bráníme se, ale nejde to.
[highlight color=”autumn” style=”style-2″]Je to jako železná košile. Ani si neuvědomujeme jak je těžká, jakmile se jí začneme zbavovat, pocítíme tu nádhernou lehkost. Zbavit se jich je jedinou cestou k vlastnímu spokojenému životu. Jen tehdy skutečně můžete žít sami za sebe.[/highlight]
Stačí si uvědomit jak to doma fungovalo. Co jste slyšeli, jaká pravidla jste převzali. Co jste slyšeli? Čemu jste se bouřili?
Možná Vám pomůže jeden tip jak se lépe dostat do svého dětství.
Představte si mámu jako královnu, tátu jako krále a sebe jako malou princeznu nebo princátko. A začněte psát pohádku, jak to chodí v našem malém království. A najednou se naladíte a píšete jak to tam vypadá, co kdo dělá, jak se kdo cítí.
A nebo můžete vyhledat pomoc odborníka (kouče), který Vás dovede Vaším podvědomím a pomůže Vám najít všechna tato omezující přesvědčení a transformovat je.
