Báseň starého Indiána

Před časem mi jedna moje kamarádka poslala krásnou báseň, která odhaluje nitro a léčí naše zranění.

Nezajímá mě, z čeho žiješ. Chci vědět, po čem toužíš, a zda máš odvahu setkat se s touhou svého srdce.

Nezajímá mě tvůj věk. Chci vědět, jestli bys riskoval, aby se na tebe dívali jako na hlupáka kvůli tvé lásce, snu, nebo kvůli dobrodružstvím, aby si opravdu žil.

Nezajímá mě, jaké tvé planety stojí spolu s Měsícem. Chci vědět, jestli ses dotkl středu svého smutku, zda v tobě zanechala v životě rány zrada, a zda ses už kvůli strachu z dalších bolestí stáhl. Chci vědět, jestli bys uměl žít s bolestí, s mou či s tvou. Jestli umíš divoce tančit a nechat, aby tě extáze naplnila až po konec tvého prstu bez toho, aby si mávl opatrnosti, nebo tomu, abychom byli realisté, nebo abychom pamatovali na hranice lidského bytí.

Nezajímá mě, jestli příběh, který mi povídáš je pravdivý. Chci vědět, jestli dokážeš někoho zklamat, abys byl pravdivý k sobě samému, a jestli umíš snést obvinění ze zrady proto, aby si nezradil svou vlastní duši.

Chci vědět, jestli vidíš to krásné i tehdy, když to není krásné každý den, a že život pochází z Boží přítomnosti.

Chci vědět, jestli dokážeš žít s neúspěchem, s mým nebo s tvým a přece se zastavit na břehu jezera a zakřičet stříbrnému měsíci: „ANO!“

Nezajímá mě, kde žiješ a kolik vyděláváš. Chci vědět, jestli dokážeš vstát po noci plné smutku a pochybností, unavený a s kostmi rozbitými se postarat o děti ?

Nezajímá mě kdo jsi a jak ses sem dostal. Chci vědět, jestli stojíš se mnou uprostřed ohně bez toho, abys ses vylekal.

Nezajímá mě kde, co a s kým ses učil. Chci vědět, co tě podrží zevnitř, když už se všechno ostatní zřítilo.

Chci vědět, jestli dokážeš být sám se sebou a zda jsi opravdu rád sám se sebou v prázdných chvílích.

Komentáře