Moje babička byla venkovská žena, která se narodila mezi válkami. Její vyprávění o školních letech, jak učení nosila v krabici od margarínu a v zimě se jí sněhem rozmočila si stále pamatuji. Prý byli chudí. Ale pak je vyfocena se svými sestrami a má nylonové punčochy a lišku okolo krku.
[highlight color=”autumn” style=”style-2″]Můj pradědeček a poté i babička uměli uplést z hovna bič.[/highlight]
Co to znamená?
Z velmi malými náklady vytvořit veledílo. Postavit dům svépomocí z materiálu “kde se co našlo”. Ano, bylo to po válce a nikde nebylo nic k dostání. Ušít oblečení doma – babička byla vyučená švadlena. Vypěstovat vše na zahradě, vychovat domácí zvířata – měli k tomu prostor a prostředky. Šetřit kde se dalo. Babička vše uměla, předávala to dál. I já jsem se to naučila. A brala jsem to jako svoji přednost.
[highlight color=”autumn” style=”style-2″]To je velmi dobrá vlastnost poplatná své době. Je nutné ji umět používat ve vhodných chvílích a ne podle ní žít a dogmaticky prosazovat.[/highlight]
Jenže jsem si neuvědomila, že dogmatické prosazování této mé “přednosti” mi škodí! A jak moc. Byla jsem nenáročná, spokojená s málem, vždy jsem si uměla poradit. Aplikovala jsem to i do vztahů. Nebyla jsem náročná, nic jsem nechtěla, nic jsem nepotřebovala. Když jsem se ozvala, že se mi to nelíbí, stačilo mi říct, že jsem sobecká a že to není hezká vlastnost. Jak vypadal můj život si jistě dovedete představit.
[highlight color=”autumn” style=”style-2″]Z hovna bič upletete, ale jak je kvalitní. Je to stejné jako hrát s malým kašpárkem velké divadlo.[/highlight]
Čemu věříte vy? Co se tradovalo ve Vaší rodině? Chcete to poznat?
